Francie 2008 – letem světem Centrálním masivem pod zástěrkou názvu Cevennes 2008
Příprava byla krátká a nedůsledná anžto na ni nebyl čas, ale nějak se to postupně všechno vykrystalizovalo a tak poslední dubnový den (30.4.) se mělo v loděnici v Kotvě sejít 17 jedinců chtivých pádlování (sýrů a vína) ve Francii. Baras začal psát někdy před tím deníček do foroty.
Do Pežotu se nakládali Vojta, Honza, Matouš, Žužlici, Michal, Míra, Petr a Baras a do Transita se kterým přijel Roman s Petrou se pak naložili Jára a Věrou, Jirka s Mirkou a Lovcovic Jirka a Jarmilka. Sraz byl kolem pěti odpoledne a doufali jsme že v šest odjedem, ale Jára jako vždycky dorazil před půl osmou, zapomněl pumpu, bombu a určitě ještě něco, jenže se neví co. Ale měl berli, kterou pak zapomněl na parkovišti, ale to už je jiný příběh.
30.4.2008 Takže nakonec kolem půl osmé vyráží dva mikrobusy se 17 lidmi a dvěma vleky na západ. Na Rozvadově se dobírá nafta a přes noc směr Norimberk-Heillbronn-Manheim-Karlsruhe-Freiberg-Mulhouse k Besanconu. Těžko říci, kde jsme překonali půlnoc. Ale ještě v dubnu jsme úspěšně přežili objížďku kolem Norimberka a správně se trefili z A6 přes A3 na A5 (postupně).
1.5.2008 První květen přišel nenápadně. Jen na jednom odpočivadle, kde střídáme řidiče (někde těsně před Dreieckem A6 a A5) zastavujeme v místě, kde je odbočka na Polizei. Jinde není místo. I Jára se jde vyčůrat, opírá hůlku o stromek a koná. Zastavuje ve tmě auto, po chvíli nesměle spustí modrý majáček, bez zvuku, aby neprobudil kamiony, tedy jejich řidiče. Narychlo odjíždíme. Za chvíli zvoní mobil: „Hele, nechal jsem tam hůl, musíme se otočit…“, „No jo, já už jsem za odbočkou, tak se vraťte, zastavím na první pumpě na A5“. Tak se taky stalo a netrvalo to ani půl hodinky a obě auta jsou zase pohromadě. Cesta stále za tmy pokračuje. Občas se vezme nafta a odsejpá to. Se svítáním jsme na francouzském území, což poznáváme podle nápisu „peáge“, česky pejáž, a platíme první poplatky za francouzské dálnice. Rastplatze se mění na Aire a odpočíváme na chvíli někde kolem Besanconu a řešíme co a jak. 906 km
Volba padá na řeku Doubs (prej se to čte „dub“). Sjíždíme z dálnice a prodíráme se po kvalitních okreskách k jihu. Jenže jsme si nějak nevšimli, že ten zajímavý úsek je ve Švýcarsku. Ještě, že většina má pasy (cestovní) a Švýcaři uznávají i ostatní IC. Ještě se ptají zda pojedeme po dálnici, vysvětlujeme , že jen sfoukneme Doubs a jedem dál do Fracnie. Chápou to, řeku znají a vědí, že se tam pádluje. Doubs je dlouhá a velká řeka , posléze pak i s lodní dopravou. Ve Švýcarsku je to vlastně dlouhý „meandr“, kterým se řeka vrací do Švýcar, jinak pak je ve Francii. Tak jedeme na Porrentruy – St. Ursanne, kde je most a směřujeme k začátku údajně zajímavého úseku do Subey. Po osmé jsme na břehu řeky, podle vodočtu to jet půjde (za nižší vody se nesmí – je to vyznačeno na lati vodočtu), ale na vodu se tady smí od 10 do 18 hodin. Máme čas, studujeme informační tabule u nástupního místa, kde mimo jiné je právě i vyznačeno, kdy už se na vodu nesmí a zjišťujeme, že hotýlek naproti řece má otevřeno, tak jdeme na kafe a polívku. Meziotím se ví, kdo jede autem, protože se chce dospat, takže není třeba pendl. Hodláme jet úsek asi 10 km údajně I-II. Řeka je čistá a začíná vycházet slunce(tedy začíná hřát, vyšlo už dávno). Po desáté dáváme na vodu, auta odjíždějí s příkazem projet zpět proti vodě ze St. Ursanne do kempu kam až to půjde, abychom nemuseli jet 20 km, ten „volej“ na konci nebyl záživnej ani z auta. Řeka se pěkně rozběhne, jedna peřej je obzvláště pěkná a cáká to, slunce hřeje – prostě paráda. No ale malinko dospat by to chtělo. Po 10 km řeky končíme opravdu v kempu i když silnička šla dál proti vodě, ale je tam zákaz vjezdu, tak to takhle musí stačit. Po krátkém občerstvení další dlouhý přesun – podél Doubsu a pak na Lyon po dálnici A36, ze které sjíždíme na centrální směr Vichy, u Digoinu jedeme k řece Loire a hledáme prima kemp, který nacházíme u mostu mezi Vindecy a Luneau na pravém břehu řeky. Plácek jen pro nás. Jinak Loire je jedna z největších francouzských řek, sjízdná více než 1000 km. A těch míst na přespání našeho typu by se tu našlo víc. 344 km
2.5.2008 Ráno jsme v pohodě a na řadě je Sioule nebo Bouble. Jedeme od Loiry do údolí Allieru, jejímiž přítoky obě řeky jsou. Tady v oblasti se dají jezdit buď přítoky Loiry nebo Allieru, dvou velkých řek odvodňujících Masiv na sever a severozápad. A přítoků je taky požehnaně. Směřujeme na Lapalisse, míjíme Vichy a přejíždíme Allier. Za Gannatem u Ebreuil přejíždíme Sioule, tady už docela velká řeka, je vidět, že vodu má, ale chtělo by to výše, je tam nakonec taky „Gorges de
la Sioule“, no uvidíme. Řeka Bouble má ještě zajímavější název. Tak ji zkusíme. Je menší, tak snad bude zajímavější. Je otázka, zda se nám podařilo vybrat ten hezčí úsek. Možná úsek pod Chantelle je lepší, kdoví, třeba to někdo prozkoumá další. Dáváme na vodu u mostu silnice 129 a končíme po 11 km u mostu silnice 289 před Chantelle. Charakterem česká říčka, nijak zvláště velký průtok, krajina něco mezi Bretaní a Irskem, ale klídek, občas kámen, občas vlnka, jedno místo III, jinak spíš WW I. Cestou nás honí výr velký (Bulbo Bulbo, jak řek´ Baras) a viděl jsem bobra – skutečného a živého nejen ohryzy kterých bylo víc. Cestou pár jezů, některé spadnutelné, některé šoupnutelné a jeden hrad u jezu prostředního. Zajímavý byl tunel pod dálnicí. Tady obecně nejsou moc mosty, ale prostě dali obrovskou rouru (takovej ten vlnitej plech) zaasipali ji tělesem (dálnice) a most je hotovej. Průjezd je tmavý, ale pohodový – nemusí to být vždy !! Na dalšícha řekách jsme se setkali s trojkovou peřejí ve tmě pod dálnicí – skoro jako Botič!
Řeka Bouble nás zas až tak nenadchla, tak se rozhodujeme pro vynechání Sioule, předpokládáme, že bude mít podobný charakter, i když nějakou vodu taky má, tak příště. Protože Francie je velká a nic není blízko, najíždíme opět na dálnici A76 a směřujeme k Allagnonu. Vše se odehrává v údolí Allieru. Míjíme Clermont Ferrand dálnicí, cestou konstatujeme, že Couze de Chambon a Couze de Pavin mají také vodu, ale přejíždíme jen spodní toky, tak si nejsme jisti, zda bude voda i na horních úsecích, tak volba na Allagnon stále platí. Přijíždíme vlastně do kraje Régional des Volcans D´Auvergne – nejvyšší partie Centrálního Masivu (něžně pod 2000 m), kde je na pláních vršků ještě sníh. Allagnon i jeho přítok Allanche tekou právě odtud. Přestože podle mapy vypadá spodní tok Allagnonu zajímavě, podle kilometráže (DKV) již tolik ne – jezy – suché úseky. Volíme horní tok, sjíždíme z dálnice až u Massiac a jedeme údolím na Murat. Cestou kontrolujeme kilometráž, celkem tady sedí. Občas jez a pod ním sucho, stupeň je asi opravdu vidět líp ze silnice než z řeky, ale i za této dobré vody zas ten vývar není tak dlouhý, ale možná stáčí pár navíc… kdo ví. Pak se peřeje zlepšují a pak není do hlubokého údolí vidět. Za vesničkou Peyrenure vpravo je odpočívadlo, kde to jde, tak bivakujem. Zjištění: DKV moc nesedí s mosty a skutečnost mapy s čísly silnic ve skutečnosti, ale jinak to jde, orientace je možná a protože názvy jsou tak složité, že to žádná džípíeska nerozklíčuje, tak jedem postaru – bloudíme podle mapy. 271 km
3.5.2008 Ráno zjišťujeme prázdné kolo u vleku. Slunce na obzoru, uvařená snídaně mezi petrklíči a tak měníme kolo s tím, že to musíme nechat opravit. To nám pak trvalo dva dny. Vyjíždíme proti toku Allagnonu, přejíždíme Alanche před soutokem – má vodu – uhýbáme do jejího údolí k mostu u Joursac, kde je fabrika na dřevěné uhlí. Nějak se nám, nezdá silnice na „druhém břehu“, ale nakonec to je jasný, tak vyjíždíme do St. Anastasie k řece. Cestou to vypadá moc pěkně, prý je to III-IV. Ve vsi mají krásnou zvoničku se třemi zvony a řeka zde vypadá na soutok potoků. Výš nepojedme. Přestože to vypadá úzké s velkým spádem, jdou na vodu i debly. S auty se sejdem u mostu u Joursacu, kde by mohlo být sttřídání. Od začátku to mírně odsejpá, postupně se to ještě zvýší, stupně jsou výrazné a méně přehledné, ta místa IV tu prostě jsou. Jedeme na dvě party, kajaky napřed, pak kanoe. Jak jsou vidět hlvaičky kajakářů je pravděpodobné, že se máme tvářit usměvavě aneboť se bude fotit a bude veselo. Podplouváme silnici opět rourou, kde je slušná peřej, pak ještě pár schodů a prej stála na Břehu Petra se zkříženejma rukama. Ale to místo bylo sjízdný, tak proč? Přes žužlího debla jsem do toho moc neviděl, když uhli vpravo, tak jsem čul zaklínění a uhnul vlevo, jenže tam byl kámen a pod ním další a najednou bylo vlhko….napadlo mě „zvedej vole“, ale nějak to nešlo a tak jsem si zaplaval, jen krátce. Nakonec nejen já a kdo neplave … znáte to otřepané… Odsud je vidět most, ale není to ten s našimi auty je to jen další tunel. Ale u aut jsme zakrátko. Tady se mění trochu posádky, Ja-Lovcovi pojedou místo Járy s Věrou. Chyba. Vyrazíme po vodě, spád už není takový a auta odjedou na Allagnon, jehož vhodný konec je pospán – „parkoviště mezi silnicíc a řekou“ – jenže těch je několik. Po dalších 200 m po vodě je vysoký jez a pod ním sucho. V kilometráži ani slovo o něm. Táhneme nějakých 500 m po břehu (obou), občas řekou a voda se vrcí. Odsud je to k soutoku kousek, těsně za msotem. Pod ním je vodočet, kde je 50. Průvodce uvádí min. 40, podle mne by to už byla drncačka, ale s maximem 100 souhlasím, to pak je asi hukot z kopce. Allagnon nabízí také prima peřeje , je širší, přehlednější a jet se dá až kam to jde, Končíme možná trochu dříve než jsme museli, ale popojíždět kilák s auty se nám už nechce, ale hezké by to bylo i dál. Posvačíme a dál hledatr někam vodu – ach ten neklid v duši... Nakupujeme část zásob v Massiacu a sledujeme cestu na St. Flour k řece Truyére. Je na ní několik přehrad objíždíme tu kde je Viaduc-de-Grabit – vysoký železniční most, celý červený nad zátokou řeky v přehradním jezeru. Musíme výš, tam kde ještě teče. Za Viaductem po chvíli odbočujeme vlevo k řece a nesmírně úzkou silničkou a z velkého kopce míříme k le Térran a k Challiers. Mezi nimi je krásný kamenný most přes řeku ,která svižně teče a má dost vody. Ještě ze silnice vidíme několik skupin různých barev pleti na opačném břehu jak pořádají večírek. Zůstáváme tedy na levém břehu hned u mostu, kde je dobrý plac, Lovec natahuje sítě a paříme taky. Tím padem jsem zapomněli na ceduli Camping interdité… 105 km
4.5.2008 Možná by šlo spát i na tom druhém břehu, jsou tam koše, ohniště, fotbalový hřiště, zavařená hospoda a spousta dalších zajímavostí, kousek asfaltky a pak prašná cesta. A pak taky ty cedule. Vyjíždíme k Pont de
la Garde, odkud řeka nabízí zajímavý úsek. Přijíždějí i francouzští kajakáři, ptáme se co a jak to jako je, říkají, že jediný z nich co to právě zná, ještě nepřijel, tak se spolehnem radší na sebe. Po 500m (je to asi po 200 m) je místo IV-V dle vody (nám připadá spíš V, tak pak přenášíme), prohlédnout se dá zleva a přenést zprava. Skutečnost je opačná – dobře se prohlíží od mostu po pravém břehu a lépe se přenáší po levém, protože pravý břeh končí kolmou skálou. Pak má být míst III+ po dalších 500 m (je tak zase po 200m a obtížnost soulasí, jelo se to zleva na střed). Tady většina odvazuje a sejdeme se s auty zase u mostu co jsme kempli. První místo přeneseme vlevo, druhé někdo jede někdo přenesl vpravo. Pak už je to peřejková pohoda, krásné údolí, občas houpne vlnka. Po 10 km jsme zas na „picnic area“. Je hezky, lovec ulovil do sítě dva tlouště a tak se opéká, žere a pioje, někdo se i umyl. Po těchto libůstkách se vydáváme za dalším poznáním. Chceme jet co nejvíce na jih do Cevennes. Jenže podle kilometráže DKV se na Tarn může jen v úterý ( a pak další ddny které jsou však daleko) a je neděle a tak bychom tam byli v pondělí. Ale cesta je dlouhá, tak se rozhodujeme, že cestou máme ještě Lot. Přejíždíme sedlo výše jak 1200 m n.m., sledujeme zasněžené vrcholky Masivu a sjíždíme do údolí Lotu. Přes St. Chély-d´-Apcher do Mende to není daleko. Na Pradelles jen kousek a uhýbáme na Nojaret podél Lotu. V lázeňském městečku St. Heléne Baras vyjednává vodu, která nám chybí (na vaření) v řece nějaká je, taky ne moc, ale na sjetí to stačí. Tady je řeka docela v kaňonu ale převážně suchá, protože voda vede rourou. Manželé, kde bereme vodu, nám povídají (teda Barasovi, pokud si tu konverzaci nevymýšlí, ale ti lidé se opravdu tváří, že mu rozmí a tak asi skutečně půjde o nefalšovaný rozhovor ve francouzštině), že tu jsou noví a že nám vodu dají, a že ti ostatní jsou burani a tak. A že by šlo spát za vsí někde vlevo u lesa. Tak tam zajíždíme, z kopce je vidět v kaňonu vysoký jez, suchá řeka a elektrárny a cesta vedoucí dolů. Tam se nám neche, sice fouká, ael louky jsou zas plné hyacintů, petrklíčů a konikleců. Tak to tu majznem a vaříme, sprchne, ale ráno je kosno a pěkně. 126 km
5.5.2008 ráno se po snídani přesuneme pár kilometrů k mostu Nojaret, kde se dá na vodu. Není jí moc, údajně to má být III-I v kaňonu, ale je to spíš hluboké údolí a za téhle vody to nepřesahuje II(+), nějaký ten jez, přenést, přetáhnout a jsme u zavřeného kempu před Mende. 10 km stačilo. Přejedeme z Mende Col de Montmirat (1046 m- furt jsme někde nad kilometrem) a jsme ve Floracu, což už je na Tarnu. Tarn i Tarnon tu vypadají, že nějakou vodu mají. Tady nakupujeme (pozor markety mají ráno a odpoledne od tří), necháme opravit gumu u vleku (nakonec to končí výměnou celé duše) a rozhodujeme se pro přejezd na Gardony, protože je čas a Tarn nám už neuteče. Konečně jsme v „Parc National des Cévennes“ jehož hranicemi jsou zhruba Tarn – Lozére – Alés a na jihu asi až moře. Je tu spousta krásných řek, malých i velkých z nichž vlastně jedeme nakonec jen Tarn. Alespoň se máme proč vracet. Přejezd z Floracu „Corniche des Cévennes“ je úchvatný krajinově. Bohužel všechny Gardony jsou bez vody, krásná údolí, modrá voda, ale málo. V Le Martinet je kemp a hospoda, našlo by se i nouzové přespání, ale radši se vracíme k Tarnu. Vyjíždíme údolím Gardon de St. Germain k Cassagnas a údolím řeky Mimente (která by taky stála za hřích, pěkná III-IV, ale vody spíš míň) až skoro k Floracu. Nikde místo na spaní, tak odbočíme na
la Valette do kopců a u cesty je krásná louka s hnojem a mulčovačem (jak to určil Jirka). Rozbalujem, vaříme a si začně pršet. A pak je tu majitel a proč prý tady a co jako, parlamentář Baras slaví úspěch, vše kulantně vysvětlil, majitel dostal tři plzně a slib, že budem na kraji louky, což plníme ze všech sil. Kdo by se taky brouzdal mokrou vysokou trávou, že jo. Přes noc opravdu prší a prší, sand ještě ráno. 155 km
6.5.2008 Vracíme s k Floracu a vyjíždíme Tarnem na Cocurés. Nad ním je obtížný úsek do kterého se nám nechce, vyjíždí tam místní vodácké auto, ale nestihli jsme s nima komunikovat. Tak otáčíme a sjíždíme do kempu Chantenmerle, kde vodvazujem. Lovec jde lovit. Na mostu marně hledáme vodočet, asi je jinde, vejš. Sjíždíme k soutoku s Tarnonem (déšť mírně zvedl vody , ale nikoliv razantně) po vodě, pěkná peřej za peřejí. U mostu mají být auta. Nejsou. Napadá nás leccos, hodinu to rozebíráme a pak pokračujeme v plavbě. Ještě pár prima peřejí, alespoň to teče a najedou kameny v řece peřeje III a autra vpravo. No to je dost. Zdrželi se hledáním Lovce a trak mysleli, že jsme projeli a jeli až před Ispagnac. Končíme u Rapide du Cantonelle před Ispagnacem. Tarn je zajímavý výš i níž, zase důvod vracet se. Obědváme a vracíme se na Mende, tyhle cesty už známe, a vjíždíme do údolí Allieru, další významné řeky Masivu Central. Nakupujeme bagety a naftu a pokračujeme od Mende směrem na Le Puy. Hodina se pozdí a tak zůstáváme na starém parkovišti silnice u osady l´Habitarelle asi v 1250 m, kosa, ráno pak jinovatka, ale jinak pohoda. Večírek se vydařil. 96 km
7.5.2008 V noci je jasno, krása hvězd je nesmírná, ale ráno jsou minus 3. Náhorní planinou se vine potok Clamouse, asi metr širokej, teče postupně do Allieru, Jirka má prvosjezd toho asi kilometru ke vsi Boissanfeuilles, prima meandry, nějakej ten drát. Sjíždíme k Allieru. Hned v Langogne (vlevo je jezero Naussac napájené mnoha potoky a pak vypouštěné do Allieru) nakupujeme, bereme vodu u kašny a sjíždíme k Monistrol d´Allier. Řeky Espezonette jsme si nevšimli ačkoliv jsme ji měli v Langogne přejíždět. Poprvé to orientačně nezvládáme, trochu jsme ucpali úzké uličky městečka a najednou jsme na břehu. Orientačně významný je zelený most přes řeku. Slunce svítí, tabule s úseky, povídání (ve franštině) co a jak, a taky záchodky. (jak se tu smí jezdit si uvedeme ve faktech). Horní úsek je splut natotata (1,5 hodiny na 8 km). Auta zatím čekají v Prades na levém břehu u mostu, kde je další výstupní a nástupní místo. Mění se část posádek, pojídá s popíjí se. Mezitím se objeví spousta nafukovacích lodí a školní zájezd. Odplouvají pod vedením zkušených instruktorů. Cestou je dojíždíme, předjíždíme a děláme legraci: jako s těmi, co se narvali s lodí do křoví, zadák vypad a černé děvče na háčku bezradně drželo pádlo. Když jsme ji přišťouchali na břeh, chytila se opatrně travičky či keříku a hned se zase pustila. Dobře to dopadlo. I v Arcons (výstupní místo asi 1 km pod mostem) jsou cedule na výstupním míéstě camping interdite. Tak pokračujem jinam. Ze St. Arcons jedeme na Saugues a po silnici D585 na Grandrieu. Cestou vnímáme řeku Desgés, Němci uvádí WW I, Francouzi II-III, viděli jsme jen krátý úsek plný vody a spíš mají pravdu místní. Tak příště. Sjíždíme údolím řeky Chapeauroux, horní úsek by šel, má i docela vodu, spodek má být trochu extrém, ale co je vidět se zas tak nezdá, no jo ale to co není vidět? Ve stejnojmenném městečku zajaíždíme do kempu. Jinde se tu spát nedá a paní nám dělá kulatní cenu asi 3€ na osobu se vším všudy a to ještě musíme na exkurzi po toaletách a sprchách. Zajímavé je, že to není rozdělené „pohlavně“. Prostě sada kójí … Jsou tu NL vodáci, dost nemluvní. Dohadujem co a jak zítra, asi bude poprvé pendl. Čeká nás úsek asi 20 km netknutou přírodou, vrátit se lze vlakem, ale ty podle jízdního řádu moc nejezdí, tak nevím. Trochu večírek a ráno je taky den. 168 km
8.5.2008 Ráno organizujeme pendl, Pežot s vlekem pak zůstane nahoře v kempu. Nejdřív uhnu za mostem blbě propti vodě, ale alespoň vidíme, že i horní Allier má vodu a je to pěkná III (IV). Občas je francouzské značení zavádějící, protože relativně velká vensice na mapě není na značkách a naopak. Otáčíme a po silničkách se přesunujeme 20 km do Alleyras, kde je konec „romantického“ úseku. Hned ten další úsek do Monistrol je zakázáno jezdit. Celý pendl trvá cirka hodinu. Jenže Kučerovi jsou na romantické procházce, avšak netrvá dlouho a jsme na vodě. Pár peřejí, charakter Allieru je snad všude podobný, jen se liší délka a obtížnost – peřej - klidná voda – peřej, a intervaly mezi peřejemi. Protože úsek je dlouhý, děláme přestávky. Hned při té první se objevuje šampus, jahody a Jarmila má narozeniny. Popřejeme a ohleduplně ji nehodíme do vody, ať si to užije. Je to trochu douhé, ale na nafukovačce pohoda, klidně ve dvou dnech. Vůbec Allier s nafukovačkou by byl i na týden a déle. A celé údolí stojí za to. Pádlovat se dá všude. Končíme, vaříme a jedem dál, tentokrát již do údolí Loiry a pomalu zpátky. Promotáváme se na hlavní a na Le Puy a odsud údolím Loiry na St. Etienne. Kilometráž uvádí u této řeky asi 200 km WW II. Bylo by to prima, ale přestože údolí je hezké, tak je to krátká peřej, proud, volej a nakonec přehrada. Ale na jezerním kajaku – proč ne. Přes Retournac za kterým odbočujeme na Solignac se dostáváme k řece Ance, kde má být často voda z elektrárny i v létě. Najednou jsme na mostě přes ni, vodu má, ale kam dál? Jsme pod nebo nad elektrárnou? Nahoru na Pont du Diable se nám nechce, odbočujeme vpravo po cestě, která není v mapě. Projíždíme chatovou osadou, stále je asfalt, najednou končí a jsme u řeky, od které vyjíždí dvě auta. Před soumrakem. Francouzi komunikují, jeden dokonce anglicky a je z toho nadšen, že mu rozumíme. Tak se dozvídáme, že jsme u řeky Ance, že jestli tam chceme spát, tak nám bude zima, protože to místo je velmi chladné, že ta louka patří tetě nebo babičce, ať si uděláme voheň a kdeže je dříví a ať tam necháme pořádek. Jo a že ta cesta se dá projet na le Vert, což už je na mapě. Prima, jsme tam, oheň hoří, večírek taky a voda hučí. 147 km
9.5.2008 Jenže ráno je ticho a sucho v řece. Zavřeli vodu. Aspoň víme, že jsme pod přehradou. Než se vyprdelíme tak po desáté (v 10,30) je voda zpátky, hurá. Nasedáme po hodině, abychom ji nepředjeli a pádlujeme. Opět řeka našich rozměrů, jedno místo kamenitější, zase jako obvykle II-III. V jednom okamžiku se řeka rozdělí na dvě ramena, v levém (mlýnský náhon) je jez z kamenů, asi nesjízdný a samozřejmě most hned před jezem. Na cedulce je napsáno Bérard a končíme. Jsme někde kousek pod Le Vertem. Balíme na cestu skoro domů. Vyjíždíme na St. Etienne. Cestou ještě ve Firminy nakupujeme a bereme naftu. Nejlevnější u marketů, ale zas nepracuje furt. Najíždíme na dálnici na St. Etienne a Lyon a valíme na sever. Obchvat Lyonu je dost dlouhý. U St. Chalon-sur-Saone odbočujeme údolím řeky Doubs a za vsí Navilly odbočíme hned za mostem vpravo a je tu plac na spaní. Vařba, pařba a bude ráno. 291 km
10.5.2008 Je to ještě kousek, snažíme se přejet k řekám Lison a Loue. Na Dole a Parcey, Pagnoz a Salins les Bains, pak na Nans a k prameni řeky Lison. Jak Lison, tak Loue jsou zajímavé, že pramení v pohoří Francouzský Jura a to z jeskyně velkým vývěrem. U pramene Lisonu je parkoviště a prohldíka je zdarma (zatímco na Loue se platí). Je možné tady podniknout několik výletů k několika jeskyním do Párkové republiky, ke mlýnu a k hamru, užije si zde každý. Lison vytéká z velkého portálu a je tu vodočet na km o řeky. Min. stav je doporučeno 70 cm, je tam 58, ale při 60 cm to má jít na spodním toku. Z jeskyně teče voda klidně a hned padá vodopádem dál, pod ním už to bývá sjízdné lodí. Několik stánků se suvenýry, výlet je možný i do jeskyní, určitě zajímavé místo. Ale voda nic moc. Sjíždíme po úzkých silničkách níže k Echay. Ale ani tady u mostu není dost vody, tedy šlo by to ale byla by to bouchačka. Je rouhodnuto jede se na Barasem lobovanou Loue. Směr na Ornans, které je kanu centrem. Je tu velké parkoviště, kanoe bar a půjčovna, většinou sit on tops od OK a kanoe od OTC. Vyptáváme se co a jak, s rybáři prý už je pohoda a voda je dobrá a jezdit je možný. Vyjíždíme na Mouthier, cestou vidíme v řece tolik jezů, že z toho jde hrůza, zvláště z trojjezí v Lodsu. Ale vypadá to docela i sjízdně ze břehu. Opět tu jsou tabule s tím co a jak a jaká je voda a co kde se může a ne a tak. Na těch devíti kilometrech je snad dvacet jezů. Ze všech se dá spadnout. Mezi tím řeka se zelenou vodu svižně teče, olejů není moc. Plavba je radostná a je nakonec za námi. Vaříme (teda Jára s Věrou) pčřebalujem, fotíme a jedem domů. Směr na Besancon, ale po státovce ne po dálnici na kterou vjíždíme až u Belfortu a směr Mulhouse, párkrát zastávka na jídlo, pro naftu na rozhejbání. Ale celkem to odsejpá. Kolem půlnoci jsme prřed Norimberkem.
11.5.2008 A po dvou hodinách za Ambergem a na konci dálnice do lesa k pískovně a spát a spát. Ráno nás probouzí úsvit a bez jídla razíme na Česko. První kafe, zmrzlina a noviny hned na Kateřině. A naskaonec kolem 11 hodin jsme v Kotvě, kde se to přebalí a rozpustí. A budem se těšit zas na něco jiného.
Fakta:
najeto kilometrů autem – 3785 km (poněkud víc než jsme předpokládali) ale Francie je velká a průřez Masifem Central se podařil i když je pro co se sem vracet
řeky sjeté:
Doubs – Subey – kemp před St. Ursanne – 10 km WW I-II (III)
Bouble – most sil.129 – most sil. 289 před Chantelle – 11 km WW I-II (III)
Allanche – St. Anastasia – ústí do Allagnon – 7 km WW II-IV
Allagnon – ústí Allanche – parkoviště Chassagnol – 6 km WW II-III
Touryére – most Pont de
la Garde – piknikovo místo před Charliers – 10 km WW II-I (III+)
Lot – Nojaret – Mende – 10 km WW I-II (III)
Tarn – kemp Chantenmerle pod Occurés – peřej Rapide du Cantonelle – 9 km WW I-III
Clamouse – kemp na kopci – Boissanfeuilles – 1 km WW I – jen Jirka !!
Allier – Monistrol sur Alliáer – Prades – 12 km WW II-III (IV)
Allier – Prades – Arcons – 8 km WW I-II (III)
Allier – Chapeauroux - Alleyras – 20 km WW I-II (III)
Ance – tetičky parcela nad Le Vert – Bérard – 8 km WW I-III
Loue (Doubs) – Mouthier – Villefans – 8 km WW I-II (jezy!)
Což je docela slušný, šlo toho jet víc, je otázka zda bychom to vydrželi, každopádně je proč se do těchto msít vracet. Ze seznamu řek co se tu daj jet to není ani pětina.
A už přemejšlejte a vymejšlejte kam příští rok.
Ahoj Vojta